Bentleyho byzantský design

Zadání

Kardinál Vaughan slíbil katedrálu do deseti let, ale měl omezené prostředky. Jeho vlastní stránky uvádějí tři požadavky: širokou nepřerušenou loď s hlavním oltářem jako ohniskem, stavbu, kterou lze nejprve dokončit a výzdobu provést následně, a budovu, která nebude soupeřit s gotickou velkolepostí opatství. Cihla byla mnohem levnější než kámen a kardinál chtěl živý příklad každodenní sborové bohoslužby v srdci impéria. Výsledkem byl kostel, který hledí k raně křesťanskému Římu a Byzanci místo ke středověké Anglii.

Architekt

John Francis Bentley se narodil v Doncasteru 30. ledna 1839 a školil se v londýnských stavebních a architektonických firmách. Katolíkem se stal v roce 1862 a přijal křestní jméno Francis. Vaughan odmítl soutěž a v červenci 1894 ho jmenoval, ačkoli jeho dřívější tvorba byla novogotická a nic v ní nenasvědčovalo Byzanci. Bentley na počátku své kariéry jednu soutěž prohrál a do žádné další se už nepřihlásil. Stránky katedrály ho popisují jako řemeslníka, který miloval barvu a ušlechtilé materiály, což sluší budově, jež měla být oděna do mramoru a mozaiky.

Cesta po Itálii

V listopadu 1894 se Bentley vydal do Itálie s Vaughanovým zadáním. Navštívil Milán, Pavii, Pisu, Neapol a Řím, kde se mu nelíbilo barokní měřítko chrámu sv. Petra, a poté Ravennu a Benátky. Propuknutí cholery mu zabránilo navštívit Hagii Sofii v Konstantinopoli, a tak se opřel o studii této stavby vydanou v roce 1894. V březnu 1895 byl doma. Do té doby se rozhodl, že raně křesťanský styl, kterému Vaughan dával přednost, nebude vyhovovat, a přiklonil se k vlastní verzi byzantského designu.

Cihelné, kamenné a betonové

Formální návrh byl schválen v roce 1896, rok poté, co byl položen základní kámen. Pruhy z červených cihel a portlandského kamene převzaly svůj vzor z městských nájemních domů v nedaleké Ambrosden Avenue a volba cihel umožnila rychlou výstavbu kostela. Bentley se vyhýbal železu, a tak jsou kopule a klenby z betonu. Plánoval, že spodní části zdí budou obloženy mramorem a horní partie mozaikou – tento záměr vysvětluje, proč jsou dnes horní partie ponechány v holých cihlách.

Přečtěte si dále: Nedokončené kopule

Jedna věž, ne dvě

Bentleyho původní plán počítal se dvěma kampanilami, ale Vaughan to odmítl. Jediná zvonice dosahuje podle katedrály výšky 284 stop, je vidět z celého města a vede v ní výtah na vyhlídkovou galerii. Její vrchol obklopují kamenné orlice. Finále filmu Zahraniční dopisovatel Alfreda Hitchcocka z roku 1940 se odehrává právě na této věži a katedrála připomíná, že Hitchcockova manželka zde byla v roce 1927 pokřtěna a biřmována. Věž je orientačním bodem, podle kterého katedrálu rozeznáte od opatství, a to i zdaleka.

Katedrála na vězení

Areál vznikl na místě bývalé věznice Tothill Fields, kterou v roce 1884 koupil kardinál Manning, Vaughanův předchůdce, jako osm akrů půdy, jež byla zčásti již zastavěna na pevném betonovém základu. Bentley zachoval základy staré věznice, a právě proto má budova této velikosti poměrně malou kryptu. Vaughan zemřel v roce 1903 a úkol splatit dluh přešel na jeho nástupce, kardinála Bournea. Dluh byl splacen v dubnu 1910 a katedrála byla vysvěcena v posledních dnech června téhož roku.

Pro koho to není

Úplný architektonický přehled přesahuje rámec tohoto průvodce. Zabývá se počátky návrhu, nikoli každou kaplí či mozaikou, a samotné stránky katedrály zacházejí mnohem dál. Nejde ani o samotnou show. Průvodce vstupenkami pokrývá rezervaci a průvodce nedokončeným interiérem vysvětluje, na co se projekce promítá.